Prý jsi potkal smrtku

Soukáš ta slova ze svých sevřených úst

Jedno je zubatější než druhé

Všem se hrůzou tají dech

Obdiv tvé odvaze

Jen já skrývám úsměv

...Ale ne, vím své

Dobře vím, že smrt je v každém z nás

Nosíme ji s sebou celý život

Každý tu svou

Opatrujeme ji, aby se nerozhněvala

Čím je starší, tím je těžší

Na sklonku života pod ní skláníme hřbet

Noha nohu mine

A když jsme nejzranitelnější, zahájí nerovný boj

Boj ve kterém je vždy jeden vítěz

Pokaždé tentýž